Víte co chcete?

Svět financí a investic má svá pevná pravidla a zákonitosti. Jejich znalost vám přinese řadu výhod. Budete moci lépe stanovit své cíle, odpovědněji si vyberete z palety investičních příležitostí a v neposlední řadě se naučíte sladit svá očekávání s reálnými možnostmi. Třeba zjistíte, že jsou mnohem větší, než jste mysleli. Nebo naopak podstatně menší. Přinejmenším lépe odhadnete, co vám budoucnost přinese.

1. Vyšší výnos = vyšší riziko.

V profesní praxi finančních poradců není ojedinělý případ, kdy investor definuje požadavek pro nakládání se svěřenými prostředky následovně: "Stačí mi 10% úrok ročně, ale mé peníze prosím zainvestujte bezpečně." Takové zadání vypovídá o naprostém nepochopení podstaty finančního investování. Nejenže zde slovo úrok není na místě (termín úrok se používá pouze ve spojení s peněžními vklady, např. v bance, investice do ostatních finančních instrumentů nesou jiný typ výnosu), ale klient zcela ignoruje nutnou existenci rizika.

Zlaté pravidlo říká, že za vyšší požadovaný výnos se vždy "platí" vyšším rizikem. Pro každou měnu existuje určitý minimální výnos, kterého lze dosáhnout v zásadě bez rizika. Jeho výši představuje diskontní úroková sazba, kterou určuje centrální banka za měnu odpovědná (pro korunu je to Česká národní banka, pro americký dolar zase centrální banka USA - tzv. Fed). Od této sazby odvozují komerční banky výši úrokové míry, kterou dostanete při úložce na termínovaný vklad. Pokud investor požaduje vyšší výnos než bezrizikový, musí se smířit s tím, že investované peníze i očekávané výnosy budou podléhat faktoru nejistoty.

E ... očekávaný výnos v % (Expected Return)
SD ... riziko (Standard Deviation)
Rf ... bezriziková úroková míra

Čím vyšší výnos (E) investor požaduje, tím vyšší riziko (SD) musí podstoupit. Zatímco při investici za bezrizikovou míru (např. nákupem pokladničních poukázek vydávaných centrální bankou) si může být jist, že o svou investici nepřijde (kromě hypotetické možnosti státního bankrotu) a ještě má záruku dalších pravidelných výplat, při investicích do rizikovějších instrumentů (např. akcií) může v budoucnosti dojít nejen k poklesu hodnoty investice (cena zakoupených akcií se sníží), ale akcie navíc nemusí nést ani žádný výnos ve formě dividend. Proč tedy do takových instrumentů vůbec investovat? Odpověď je jednoduchá - statistická měření ukazují, že investice do kvalitně sestaveného akciového portfolia a jeho dlouhodobé držení přináší v průměru více, než investice do bezpečnějších, méně rizikových instrumentů. Podstatný je zde výraz "dlouhodobé držení" - investor se může s nutnou existencí rizika vypořádat tak, že si stanoví delší dobu trvání investice, po kterou je schopen vložené peníze postrádat - tzv. investiční horizont. Při dostatečně dlouhém investičním horizontu (např. 5 let) se celkové riziko významně snižuje a investor s vyšší pravděpodobností (avšak ne jistotou) dosáhne předpokládaného výnosu. 

Jinými slovy, riziko vypovídá o tom, jak moc se může zejména v krátkém období průběh investice odchýlit od očekávaných předpokladů. Rizikovější investice jsou volatilní, tj. jejich hodnota více "kolísá" nahoru a dolů, zatímco investice méně rizikové se chovají (vydělávají) stabilněji. Vyšší potenciální výnos je tedy prémií za podstoupené riziko. Proto také nelze nikdy garantovat vyšší výnos než činí bezriziková úroková míra. Popsanou situaci dokumentuje následující graf srovnávající dvě investice v průběhu 750 obchodních dní (tedy asi 3 roky, obchodní dny = pracovní dny, kdy jsou otevřeny finanční trhy). Zatímco první z nich značená modře po celou dobu mírně ale bezpečně rostla, hodnota druhé investice s vyšším očekávaným výnosem výrazně kolísala a první rok byla dokonce ztrátová. Na konci investičního období však investici A významně překonala:

Existence rizika představuje pro investora faktor nejistoty, že v budoucnosti dojde k odchylce od očekávání. Takovou odchylkou může být pokles celkové hodnoty investice, respektive nižší než očekávaný výnos, ale pro úplnost je třeba dodat, že odchylka může působit i v opačném směru a realizovaný výnos může být lepší než původní očekávání. Všechny tyto scénáře je možné kvantifikovat a jejich pravděpodobnosti předem určit pomocí statistických metod. Pro investici B z našeho příkladu a tříletý investiční horizont by takový přehled pravděpodobností možných výnosů vypadal asi takto (hodnoty výnosů p.a., t.j. na roční bázi):

Průměrný výnos investice B (asi 8% p.a.) se tedy statisticky řadí mezi nejvíce pravděpodobné hodnoty. Nebyl však vyloučen ani výnos vyšší nebo naopak ztráta. V našem příkladu měl investor, který vsadil na variantu B, dostatek štěstí, ale tříletý investiční horizont je pro takto volatilní investici stále příliš krátké období, abychom mohli reálnou možnost ztráty zanedbat.

2. Efektivnost investic - Sharpe ratio.

Jak by měl tedy ideálně vypadat požadavek klienta, popsaný v bodě 1.? Korektní zadání by mohlo znít třeba následovně: "Stačí mi 10% výnos ročně nad bezrizikovou míru, prosím sdělte mi nejnižší hodnotu rizika, kterou musím podstoupit." Už jsme si řekli, výměnou za možnost vyššího než minimálního (bezrizikového) výnosu je třeba podstoupit se svými penězi určitou míru rizika. Avšak jak vysokou? Optimální by zřejmě byla investice s maximálním potenciálem průměrného výnosu při minimálním riziku.

Tímto problémem se v minulosti zabýval významný finanční teoretik a laureát Nobelovy ceny, profesor Sharpe. Máme-li k dispozici dvě investice, každá s předem známou výší průměrného výnosu (E - statistická střední hodnota) a výší rizika (SD - statistická směrodatná odchylka), je efektivnější investice s vyšší hodnotou poměru výnos/riziko. Tento matematický výraz se nazývá Sharpe ratio (Sharpeho poměr) a poučený investor neudělá chybu, pokud jej zahrne do svých úvah. Zatímco u standardních akciových portfolií dosahuje Sharpe ratio přibližně 0,5, sofistikované investice různých hedge fondů vykazují často poměr větší než 1.

A zajímavost na závěr. Je zřejmé, že čím vyšší Sharpe ratio vaše investice vykazuje, tím lépe. Víte však "o kolik" lépe? Bez znalosti statistiky na tuto otázku prakticky nelze odpovědět správně, nicméně platí, že Sharpeho poměry je třeba porovnávat ve druhé mocnině. Jinak řečeno, Sharpe ratio 1,0 je čtyřikrát (a nikoliv pouze dvakrát) výhodnější než Sharpe ratio 0,5. Tento fakt souvisí s matematickým způsobem definice rizika jako směrodatné odchylky, která popisuje, jak se možné hodnoty budoucího výnosu v průměru liší od očekávané (střední) hodnoty. Abychom směrodatnou odchylku snížili o 1/2, je třeba čtyřnásobku času (jak jsme popsali výše, celkové riziko se v čase snižuje) nebo investice musí vykázat čtyřnásobně menší "kolísání" své hodnoty.

3. Konzervativní, dynamické, nebo agresivní investice - jak si vybrat?

Výše uvedená fakta o vztahu rizika a výnosu dala vznik nabídce investičních variant RSJ. Pro investora, který preferuje bezpečí nebo investora s kratším investičním horizontem je optimální volbou konzervativní správa. V základní variantě neklesá celkový objem investice nikdy pod úroveň počátečního vkladu a naopak stabilně získává na hodnotě. Ačkoliv výnos kopíruje pohyb bezrizikové úrokové míry, zůstává vyšší než u běžného termínovaného vkladu vzhledem k tomu, že peníze klientů dokážeme umístit na finančních trzích efektivně a bez zbytečných poplatků. Pro investory s delším investičním horizontem sestavíme portfolio, které překoná bezrizikovou úrokovou míru s minimálním stupněm rizika.

Dlouhý investiční horizont, schopnost akceptovat výkyvy hodnoty investice a nést i případnou ztrátu výměnou za potenciál vysokého zisku jsou naopak rysy, které charakterizují agresivního investora. Naše hedge systémy optimalizují očekávaný výnos vzhledem k riziku a dosahují vynikajících hodnot Sharpe ratio ve srovnání s akciovými portfolii.

Dynamická řešení jsou určena pro klienty se střednědobým až dlouhodobým investičním horizontem, kteří se nepřiklánějí ani k jedné z výše uvedených variant, ale hledají rozumný kompromis. Většina dynamických portfolií kombinuje více strategií a část peněz je investována do konzervativních i agresivních schémat.

4. Investiční psychologie.

Zamysleme se nad situací investora, který se rozhodl vložit 10.000.000 Kč do rizikové investice B z našeho příkladu výše. Investice nezačala příliš dobře. Trvalo několik týdnů, než byla pozice kompletně nakoupena. Trh šel ovšem proti a za tuto dobu byl investor ve ztrátě 5%. To samozřejmě investorovi na klidu nepřidalo, ale byl si vědom očekávaného rizika.

V průběhu dalších měsíců se situace nelepšila a investice byla stále ztrátová. To již bylo velmi nepříjemné a investor začal své rozhodnutí posuzovat velmi kriticky. Po roce se však situace obrátila, investor se ocitl zpět v zisku a za další měsíc dokonce celkový výnos 10% překonal bezpečnou investici A. Investor byl nadšený. Jak však uvidíme, bylo příliš brzy. Za několik dalších měsíců byl celý zisk pryč a investor se dostal do stejných poměrů, jako když s investicí začal. Přesto vytrval a to bylo moudré rozhodnutí. Ačkoliv byl výnos investice B ještě na počátku třetího roku nižší než výnos bezpečnější investice A, na konci roku ho již hravě přesáhl. 

Při prohlížení uvedeného grafu, který sleduje vývoj obou investic, se může zdát poměrně zřejmé, ke které variantě se vyplatí přiklonit. V reálném životě jsou však okolnosti jiné. Do budoucnosti nikdo nevidí a vše, čím investor v danou chvíli disponuje, je znalost momentálního vývoje a tabulka pravděpodobností. Pokud se investici právě nedaří, málokterý investor se vyhne pesimismu a pochybám.

Schopnost vyrovnat se s rizikem znamená umět nést případnou ztrátu a při negativních scénářích nepropadat panice. Pokud přeceníte svůj poměr k riziku, může se vaše investice na řadu měsíců či let proměnit v černou můru. Pocit spokojenosti s investicí totiž není přímo úměrný očekávanému výnosu, ale závisí na momentálním srovnání. Investor, který má v případě negativních scénářů tendenci litovat svých rozhodnutí nebo propadat přílišnému pesimismu, by neměl se svými penězi do vyššího rizika vůbec vstupovat.

Na škodu překvapivě bývá i přílišná aktivita a sebedůvěra. Investoři s takovými vlastnostmi mají totiž snahu své investice příliš často přehodnocovat a věří, že rozpoznají čas, kdy je investiční instrument dostatečně "levný" (a tedy se vyplatí nakupovat) nebo "drahý" (čili je vhodná doba k jeho prodeji). Takové chování nejen zvyšuje náklady obchodování (každý nákup a prodej něco stojí), ale lze dokázat, že v praxi vede ve většině případů ke spolehlivému fiasku. Investice se naopak vyplatí držet dlouhodobě. Na vývoji cen amerických akcií v letech 1925 - 1995 lze například ukázat, že 99% všech výnosů se odehrálo v pouhých 4% času. Vzhledem k tomu, že nelze předpovědět, kdy tato zásadní 4% nastanou, je vhodné držet portfolio nepřerušovaně. V opačném případě se nejedná o investování, kdy se lze spoléhat na dlouhodobý výnosový trend, ale o spekulaci, která má charakter hazardní hry. A jak je známo, v hazardních hrách prohrává většina a vyhrává málokdo.

Shrnutí.

Požadujete-li vyšší výnos z investice, je třeba kalkulovat s tím, že se vaše peníze ocitnou ve vyšším riziku. Proto si před zahájením investice vždy odpovězte na dvě otázky:

1. Kdy budu znovu potřebovat investované peníze?
2. Jaké kolísání výnosů a hodnoty investice jsem ochoten tolerovat?

Jinými slovy je třeba zvážit svůj investiční horizont a odhadnout míru rizika, která je pro vás ještě únosná. Svůj závěr můžete formulovat například tak, že si v žádném budoucím okamžiku nepřejete prodělat víc než 20% svěřených prostředků. Jiná formulace může znít, že po ukončení investice hodláte získat zpět přinejhorším ty prostředky, které jste do ní na počátku vložili. Na základě takového zadání lze sestavit několik investičních variant, a ty pak dále porovnávat např. pomocí Sharpe ratio nebo jiných vhodných metod.